Během pandemie bylo k zamezení šíření viru zavedeno mnoho různých opatření. Jedním z nich bylo i zrušení klasické školní výuky. Ta se nyní odehrávala přes internet prostřednictvím různých videokonferenčních programů. Na první pohled by se zdálo, že kvalita učení tím nijak neutrpěla – koneckonců žáci dostávali stejné informace, výklad i úkoly, jako když navštěvovali klasické třídy. Ukázalo se však, že tomu tak není. A objevily se i poněkud nečekané problémy. Tím hlavním byl fakt, že žáci brali tento typ výuky podstatně volněji. Také nebylo možné psát klasické písemky, kdy všichni sedí tiše a soustředí se jen na svůj úkol. V důsledku toho poklesly průměrné známky napříč celým spektrem.
To však není ani zdaleka vše. Ukázalo se, že se objevily i sociální problémy. Jednou z věcí, které se děti ve škole učí, je interagovat s ostatními lidmi svého věku, ať už se s nimi přátelíme nebo ne. To je velmi podobné tomu, co většina z nás zažívá v zaměstnání, a jedná se o dobrou přípravu. Tuto funkci bohužel nemůže online výuka nijak nahradit. Samozřejmě, děti chodí ven s kamarády, avšak v tom je právě ten háček – chodí s kamarády, a to pouze tehdy, kdy chtějí. Ve škole se musí snášet s ostatními bez ohledu na to, jak se zrovna cítí.
Nyní však máme tu nejhorší část pandemie s nejvyšší pravděpodobností za sebou, a vše se začíná vracet do starých kolejí, včetně škol. Zda ty dva roky, kdy byly školní budovy zavřené, zanechaly nějaké trvalé následky, se uvidí až za několik let. V současnosti se však zdá, že se situaci podařilo poměrně rychle napravit. Za to můžeme děkovat především tomu, jak moc jsou děti tvárné. Velmi rychle se přizpůsobí nové situaci a naučí se v ní existovat. Proto se mnoho z nich po skončení omezení rychle opět začlenilo do běžného školního života. Zda si však ponesou nějaké následky je otázkou, kterou nám zodpoví až budoucnost.